|
Mgr. Dita Vořechovská, lektorka novořečtiny s více než desetiletou praxí v oboru. Ve výuce klade důraz na komunikativnost a praktické využití jazyka.
Vystudovala na FF MU v Brně obor klasická filologie a neogrecistika. V následném doktorském studiu se zabývala vývojem řečtiny od mykénské až po současnou. Absolvovala několik studijních stáží, mj. od Onassisovy nadace (2001-2002). V r. 2006 pod záštitou EU a Ministerstva školství Helénské republiky absolvovala kurz “Vzdělávání Řeků v diaspoře” (Παιδεία Ομογενών).
Nejprve vyučovala latinu, klasickou řečtinu a novořečtinu na Ústavu klasických studií FF MU, v letech 2002 – 2011 byla lektorkou novořečtiny na Jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky hl. m. Prahy. Je předsedkyní zkušební komise pro státní jazykové zkoušky z novořečtiny, které též připravuje, prezidentkou Společnosti přátel Nikose Kazantzakise, členkou České společnosti novořeckých studií a od roku 2010 působí jako vedoucí zkušebního centra pro mezinárodní zkoušky z řečtiny při Ústavu řeckých a latinských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Jako lektorka, redaktorka či odborný konzultant se v poslední době podílela na vydání dvou slovníků, jedné gramatiky a konverzace. V současné době mj. pracuje jako jedna ze spoluautorek na česko-novořeckém slovníku a podílí se na evropském projektu, jehož cílem je vytvoření e-learningového kurzu novořečtiny pro pokročilé studenty. Úzce spolupracuje s katedrami brněnské Masarykovy a pražské Karlovy univerzity, na nichž se vyučuje obor novořečtina.
Vzkaz všem, kteří si myslí, že se řečtina nedá naučit, a nejen těm...
Ačkoli nejsem žádný velký “spisovatel”, cítím momentální potřebu podělit se o své pocity.
Předně chci poděkovat všem svým dosavadním studentům, díky nimž už 15 let učím, ač jsem nikdy učit nechtěla! Jsou to vesměs úžasní lidé, kteří mě neustále motivují v mé práci, nutí mě pořád vymýšlet něco nového, pracovat na sobě a vylepšovat výuku. Snažím se jim co nejjednodušším a systematickým způsobem přiblížit krásu řečtiny s důrazem na logické souvislosti a nápadnou podobnost řecké gramatické stavby s českou (no, už vidím své studenty, jak se usmívají, a slyším “...to se Vám to hezky říká, ale ta slovesa se prostě naučit nedají...” - naučit se dá leccos, navíc ve slovesech občas chybují i rodilí Řekové a o pravopisu už ani nemluvím). Je pravda, že řečtina víc než běžně vyučované jazyky vyžaduje u většiny lidí silnou motivaci. Jakmile ale řečtině jednou propadnete, je to na celý život (už proto, že díky nezměrnému bohatství řeckého jazyka, zapřičiněného více než třítisíciletou historií, se máte do konce života co učit a stejně nikdy nebudete vědět všechno ☺). Já jsem se v době svých studií nejprve zamilovala do jazyka, až potom, od okamžiku, kdy jsem v 90. letech poprvé odjela do Řecka – do Athén - a prodělala kulturní šok, jsem si postupně oblíbila i mluvčí tohoto jazyka, tedy Řeky.
Řečtina se na první pohled “tváří” jako těžký jazyk, což způsobuje především jiné písmo. Ale na druhou stranu si musíte uvědomit, že spoustu těch - pro někoho možná podivných – písmenek znáte ze školy, ač s trochu jinou výslovností. Taktéž nemalý počet odborných výrazů má základ v řečtině. Řečtina se dlouho úporně bránila vlivu hlavně angličtiny, díky čemuž v ní nenajdeme řadu mezinárodních slov. Zdánlivou obtížnost řečtiny také vyvolává skutečnost, že nemá žádný příbuzný jazyk v rodině indoevropských jazyků (vedle jazyků slovanských, germánských, románských apod. tvoří samostatnou větev jako např. albánština nebo arménština).
Abych se vrátila ke svým studentům, vděčím jim za mnohé a především z nich čerpám obrovskou energii. Chci všem touto cestou vyjádřit dík za důvěru a přízeň, kterou mi projevili a projevují. Někteří z nich se stali dokonce mými osobními přáteli. Snažím se za to dávat do své práce víc než maximum, studenty stále motivovat a udržovat pozitivní atmosféru v hodinách. Snad se mi to daří, když uvážím, že se mě na začátku školního roku ptají, jestli bude zase vánoční večírek, ke konci školního roku, jestli zase půjdeme do nějaké řecké taverny, a před odjezdem na prázdniny, kam že mi můžou poslat pohled z dovolené v Řecku (mám už pěknou sbírku!). Nakonec zčásti i díky nim vznikly tyto webové stránky, které jsou stále ve vývoji, i když se je snažím v rámci svých možností postupně rozšiřovat, jde to však, bohužel, velmi pomalu a spousta sekcí a informací, které bych tady chtěla mít, zde zatím není...
Budu i nadále dělat všechno pro to, abych návštěvníkům svých stránek přiblížila svět řečtiny co nejvíce, a těm, kteří se rozhodnou řečtinu “pokořit”, budu ráda nápomocna při objevování jejího neodolatelného kouzla.
Vítejte v mém světě!
D.V.
|